Ano může ale to by měli spolu vyrůstat, nebo by to měl být pes buď malej, nebo by se měli jen normálně s kamarádit.

O alergiích už bylo napsáno mnoho článků. Faktem je, že tato skupina onemocnění se objevuje u koček mnohem častěji než před deseti nebo dvaceti lety. Je to dáno tím, že zvířátka, která sdílejís člověkem stejné prostředí, jsou vystavena podobným životním podmínkám a zatížení prostředí alergeny je stále větší. Zatímco u psů je vznik alergie poměrně dobře prozkoumán, u koček přetrvává řada nejastností.

,,Léčba šokem'' představuje sice jednu z možných metod, ale bývá označována za spornou, každopádně ji lze - pokud vůbec - provádět jen pod odborným dohledem.

Fobie se mohou projevovat nejrůznějším způsobem. Někdo se v přítomnosti kočky třeba jen necítí úplně dobře a uvolněně, jiný raději přechází na druhou stranu, jakmile se v dálce objeví kočka. A další propadne totální panice a pocitům bezmocnosti už jen při pomyšlení, že by cestou do (práce) mohl narazit na kočku.

-neklid

-bušení srdce

-zrychlené či obtížné dýchání

-návaly, závratě

-sucho v ústech

-pocení

-mravenčení končetin

-třes, nevolnost až ke zvracení

Konkrétní návod, jak se zbavitslabších dovií, přináší Isaac M. Marks v knize Žít se strachem (Living with Fear). Doporučuje si fobii nebo strach rozfázovat. Začít tím, že si zapíšeme, čeho konkrétně se fobie týká - třeba: Je mi krajně nepříjemné být s kočkou pod jednou střechou. Dále si pak zapsat, čeho chceme dosáhnout (například: Venku kočky míjet bez povšimnutí) a tento cíl si několikrát za den opakovat, až ho přijmeme za svůj. Poté se úmyslně konfrontovat se situací, jíž se obáváme, nejprve jen z dálky, a opět si zapisovat pokroky, jichž se postupně podařilo dosáhnout. Důležité prý také je mluvit o svých cílech a pokrocích a blízkými lidmi. Tomu, kdo by si chtěl tento postup vyzkoušet na vlastní kůži, doporučuji, aby si uvedenou knihu sehnal, protože obsahuje i přesná bodová ohodnocení jednotlivích fází, jejichž prostřednictví by se člověk měl posouvat dál.

-arachnofobie - strach z pavouků

-ofidiofobie - strach z hadů

-entomofobie - strach ze hmyzu

-kynofobie - strach ze psů

-felinofobie či ailurofobie - strach z koček
 

Slovo vzniklo z řeckého fobos = strach. Jedná se o nezvladatelný, objektivně bezdůvodný strach z různých věcí, situací, ze zvířat. Ačkoliv si člověk postižený fobií svůj strach a často i jeho nesmyslnost jasně uvědomuje, nedokáže ho vlastní vůlí zvládnout.

Je ovšem třeba rozlišovat. Strach z něčeho neznámého, co vyhlíží potenciálně nebezpečně, je zcela přirozená, biologicky podmíněná reakce. A dokonce užitečná - odnepaměti nám pomáhá přežít. Když na člověka syčí neznámá kočka zahnaná do kouta se zjeveným úmyslem na něj zaútočit, je normální, že se jí bojí - vyhodnotit si ji jako reálné potenciální nebezpečí. Pokud už někoho někdy poškrábala neznámá kočka, kterou si chtěl pochovat, asi se příště kočičím tulačkám raději vyhne. Takový strach ovšem trvá pouze po dobu hrozícího nebezpečí. Něco jiného je, pokud se někdo bojí každé kočky (nebo každé kočky s určitými specifickými rysy, například každé černé kočky), ať už reálně nebezpečná je, nebo není. Při každém setkánítřeba s maličkým, zjevnězcela neškodným koťátkem ho strach pohltí natolik, že ztratí sebekontrolu, zachvátí ho panika, zpotíse, roztřesese, vyschne mu v ústech, rozbuší se mu srdce a tep se mu zrychlí na 150 za minutu. Zkrátka dostaví se takové příznaky, jako kdyby byl dotyčný bezprostředně ohrožen na životě, a on je nedokáže rozumem kontrolovat ani řídit. Teprve v takovém případě můžete hovořit o fobii z koček (odborníci říkají, že z těchto i níže uvedených příznaků se musí dostavit alespoň dva). Pravda ovšem je, že v běžném životě i v řeči se strach a fobie často zaměňují.